Vidíme změnu jako cestu?

  • Konečně s tím něco udělám a tentokrát to vyjde.“
  • „V pondělí začnu, tento týden už mám nabitý.“
  • „Ono by to šlo, kdyby mě pochopil/a změnil/a se.“
  • „Jsem na to dnes moc unavený/á.“
  • „Musím to ještě dokončit a potom se do toho pustím.“
  • „Nemám na to.“
  • „Už jsem to tolikrát zkoušel/a a stejně jsem u toho nevydržel/a.“
  • „Už se nechci tak cítit, ale nějak nevím, co s tím.“

Často víme, co bychom chtěli a měli dělat. Míváme úzkosti, cítíme nespokojenost, smutek, nejistotu, těžkost, únavu, zacyklení a chtěli bychom prožívat opak toho – lehkost, nadhled, klid, radost, uspokojení, pocit jistoty. Chceme najít rovnováhu mezi rodinným a pracovním životem, zlepšit vztah s partnerem a rodinou, lépe zvládat zátěž, více sportovat, lépe se stravovat. Hledáme různé způsoby, a přesto se nám to daří přechodně anebo vůbec. Jako bychom neustále byli vraceni zpátky.

Čím to je, že změna neprobíhá tak, jak bychom si představovali? I když změnu chceme a víme, že nám prospěje, a dokonce se může jednat i o jednoduché kroky, tak její uskutečnění se nám často jeví jako náročné. Proč tedy chtít nestačí? Jedním z háčků je, že změna obvykle souvisí s „musím“. A to „musím“ můžeme vnímat jako povinnost, příkaz, omezení. Navíc tyto „musím“ mají podobu radikálních nároků (nebudu jíst vůbec sladké, budu cvičit obden hodinu, budu trávit více času sám/sama apod.). My však potřebujeme mít pocit svobody, kterou nám ale požadavky změny narušují. Proto je tedy důležité přemýšlet nad tím, jaké výhody nám posun přináší a svobodu vnímat právě v tom, že si jej můžeme dovolit a tím řídit svůj život podle sebe.

Uskutečnění změny je práce se třemi věcmi: informace, motivace a uskutečnění konkrétních kroků. Tyto tři věci se navzájem ovlivňují. Motivace je základní. V některých případech k ní můžeme dospívat i několik let. Podpoříme to tím, že otevřeně o svých představách změny budeme hovořit, získávat informace, třídit si naše představy, všímat si svých emocí, které se změnou souvisí. Z výzkumů vyplývá, že čím více mluvíme o změně, kterou chceme udělat, a jak by to šlo, tím je větší pravděpodobnost, že jí skutečně provedeme.   

Další zakopaný pes spočívá z našeho pohledu v rozlišení cíle od cesty, která k němu vede. To, co si řekneme, že chceme, je často finální cíl, jako když si někdo řekne, že chce zhubnout 40 kg.  Má nějakou představu, co je potřeba a často to tím končí. Domýšlí, co vše bude muset ve svém životě změnit? V jakém koloběhu žije a jaké má možnosti? Co a jak bude muset přizpůsobit ve vnějším světě? Co a jak změnit ve svém chování, přemýšlení?  A jak to ovlivní jeho a jeho okolí? Je připraven být trpělivý? Je schopen oddělit svojí hodnotu od pocitu selhání při opakovaných snahách, které budou přicházet?

Dovolíme si Vás teď pozvat k jednomu zamyšlení. Vezměte si papír a tužku a odpovězte si (pokud možno teď, ne později) na následující otázky:

Jakou změnu chci? (vyberte si jednu)

Co vše mi změna přinese?

Jaký nejmenší krok mohu pro tuto změnu udělat již dnes?  

To, jakým způsobem změnu vnímáme, určuje, jak se nám ji daří provést. Pro nás je rozdíl vnímat změnu ne pouze jako náš konečný cíl, ale snažit se uvědomit si, že změnou jsou i ty nejmenší konkrétní kroky, které musíme podniknout na cestě za naším cílem (např. vzít tužku a odpovědět si na předchozí otázky). Také si ze změny můžeme udělat velkého strašáka tím, že jí vnímáme jako náročnou kvůli naší netrpělivosti (už jsme ji odkládali tak dlouho, že máme přetlak a chceme ji hned) a také ze strachu, že nevíme, co po změně nastane.

Se změnou je dobré pracovat jak s cílem jako takovým, tak s cestou k němu. K tomu, abychom byli dostatečně motivovaní, funguje co nejživější představa dosaženého cíle a jeho konkretizace. A jak již bylo zmíněno, mluvit o této změně. Efektivní je představit si svůj cíl jako režisér filmu, který připravuje natáčení scény. To znamená, že v něm zahrneme co nejvíce reálných detailů. Např. původní cíl „zhubnu“ je dobré změnit na živou představu, jak se za půl roku setkávám s přáteli ve městě, mám o 8 kg méně a dále tuto scénu rozvíjím.

K tomu nám mohou pomoci tyto otázky:

  • Kdybych potkal/a svého známého za rok a můj problém, který dnes řeším, není, co bych mu řekl? Co je v mém životě jinak? Co dělám? Jak se cítím? Co říkají a jak se chovají lidé v mém okolí? 
  • V čem je změna pro mě užitečná? Co tím získávám?
  • Jak vypadá můj běžný den?
  • A co moje vztahy, jak se v nich cítím, chovám?

Je užitečné zapisovat si to první, co nás napadá (i když to v tuto chvíli nemusí dávat smysl) a následně pokračovat v dotazování „a co ještě?“, dokud nám opravdu už nic nepřijde na mysl.

Když máme ve své představě jasně zářivý cíl, který je skutečně pro nás lákavý a při tom reálný, můžeme se zaměřit na kroky, které musíme uskutečnit v našem každodenním životě, a pro které je potřeba si vytvořit prostor. Úzce to souvisí s motivací a našim hodnotovým žebříčkem, který budeme v průběhu našich snah o změnu měnit. Například pokud pro nás bude uklizený byt nejvyšší prioritou a máme dvě malé děti, ke cvičení se dostaneme velmi obtížně a jestli vůbec. Z toho důvodu jsme nakonec nuceni přehodnotit náš postoj k úklidu (Proč je na prvním místě? Proč se cítím tak zle, když nemám uklizeno a mám pocit, že nedělám nic jiného?) nebo ke způsobu, jak ho udržet. Ke krokům přistupujeme stejně jako k cíli a plánujeme je tak, aby to bylo reálné ke splnění. Vhodné je plánovat mnohem menší cíle, než máme prvotně v záměru, jelikož bývá tendence „dohánět“ naši prokrastinaci a reagujeme na tlak, který během odkládání vznikl. 

Poslední věcí, kterou bychom rádi zmínili je odpor, který se objevuje, stejně tak jako v pohádkách v podobě draka nebo ježibaby. Jedná se o zákonitou věc (proč zákonitou je velmi zajímavé téma, ale o tom jindy), která je součástí každé změny. O odporu velmi výstižně pojednává ve své knize „Válka umění“ Steven Pressfield, kterou vřele doporučujeme jako motivační knihu související s tématem změny. Je důležité s odporem počítat, vzít ho vážně a připravit se na něj. Protože odpor přichází jako překážka, která odvede pozornost od našeho cíle. Při tom se jedná o situaci, která se jeví velmi důležitě a nabízí ospravedlnění, proč se ke změně nedostaneme nebo si dáme „přestávku“ – např. nemoc, zranění, „důležitější“ úkol, sebelítost apod. Proto je dobré, když plánování změny bereme jako přípravu na výpravu do neznámého prostředí, kdy zvažujeme různé možnosti, které nás mohou potkat.  

Shrnuto:

  • Při změně pracujeme s informacemi, motivací, konkrétními kroky.
  • Zapojme co nejvíce představivost ke zviditelnění cíle kvůli posílení motivace.
  • Při přemýšlení o změně rozdělme cíl a jednotlivé kroky.
  • Pokud nejsme přesvědčeni o změně a nemáme dostatek motivace, mluvme o tom, shánějme si informace, ptejme se druhých, nechme se inspirovat.
  • Počítejme s překážkami a připravme se na to.

Se změnou dále souvisí tyto témata:

  • motivace
  • sebevědomí
  • odpor
  • poznání a rozšiřování komfortní zóny
  • naplňování našich základních potřeb (bezpečí, přijetí, ocenění, kontroly, autonomie)
  • práce s emocemi (zejména strach, hněv, smutek, radost)
  • práce s hranicemi

Uvědomujeme si, že změna je rozsáhlé téma, které nelze popsat v jednom článku. Proto se jí a dalším aspektům budeme podrobněji věnovat v dalších článcích, které s vámi budeme postupně sdílet.

Knihy, které nás inspirují:

PRESSFIELD, Steven. Válka umění: odblokujte svou kreativitu a vyhrajte tvůrčí bitvy.

PROCHASKA, James O., John C. NORCROSS a Carlo C. DICLEMENTE. Změna k lepšímu: šestistupňový program pro překonání zlozvyků

COVEY, Stephen R., A. Roger MERRILL a Rebecca R. MERRILL. To nejdůležitější na první místo.

GRAY, Miranda. Cyklická žena, aneb, Jak využívat svůj lunární cyklus k dosažení úspěchu a naplnění.